Kristýna Čepková
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 507x
Seznam rubrik
Kristýna Čepková
Harfa ve sněhu
Letošní, tedy vlastně už loňské Vánoce, stejně jako pěkná řádka těch minulých, mi opět připomněly něžný text pana Skácela. Ty letošní, tedy vlastně loňské ale ještě o trochu víc. Protože byly tak trochu smutné a taky proto, že jsem tím víc toužila, aby napadl sníh. Podobně jako v dětství. Sníh přišel dva dny před Silvestrem. A tady máte HARFU VE SNĚHU.
Kristýna Čepková
Mezi psem, vlkem a kdovíčím ještě
Vcelku jsem za svůj dosavadní život nikdy příliš netrpěla nespavostí. Občas při nemoci nebo před důležitou zkouškou, dalekou cestou a podobně. To známe všichni. Slýchávala jsem od lidí postižených různě těžkou formou insomnie, jak hrozné je nemoct zavřít v noci v klidu oči.
Kristýna Čepková
"To je nuda..."
Musím se přiznat k jedné věci. Ze své vlastní zkušenosti neznám slovo nuda. Když cítím náznak něčeho, co by se možná dalo nazvat nudou, nenudím se, protože prostě mám co dělat. Pořád. A kdyby náhodou ne, hned s tím začnu. I kdyby to bylo koukání do zdi a přemýšlení o banalitách. Ale to už není nicnedělání, protože právě v tu chvíli to dělat chci. Ani u toho ale obyčejně dlouho nevydržím protože si začnu číst, psát, vymýšlet, vařit, sledovat film, poslouchat hudbu, koukat z okna a vymýšlet si na tom základě příběhy, jdu ven, někomu zavolám nebo si s ním píšu a tak dále.
Kristýna Čepková
Charakterní herečka (dvojsmysl)
Vždycky jsem měla ráda lidi pevného postoje, lidi jejichž hlas je slyšet, protože mluví moudře a často bez ohledu na důsledky říkají svůj názor nahlas. Takových lidí je třeba si vážit a já jich mám kolem sebe několik, chválabohu. Jedním z nich je DANIELA BAMBASOVÁ, po léta přední herečka Jihočeského divadla, která včera oslavila krásné kulatiny.
Kristýna Čepková
Někdo to řekl za mě
Když občas přemýšlím, jaké je moje hlavní kritérium při pasování spisovatele, básníka či dramatika na skvělého, výborného či báječného, kromě samotné schopnosti psát - jaksi ve smyslu "technickém" - je to především pocit, který se při čtení jeho řádků musí dostavit. Pocit zvaný "Řekl/a to za mě!". Jako by mi v hlavě už dlouho dřímala nějaká myšlenka nebo mě opanovával stav duše, pro nějž se zatím nedaří najít slova. A najednou se najde někdo, kdo ta slova zná a klade je na stránky své knihy jako by nic. Takových autorů mám "ve sbírce" chválabohu několik. Slova jednoho z nich mi utkvěla obzvlášť. Jsou z divadelní hry, jak jinak.
Kristýna Čepková
Den jako udělaný
V angličtině existuje úsloví "made my day", které v podstatě nemá český ekvivalent. Z lingvistického hlediska se na to lze dívat jako na holý fakt, v symbolické rovině se ale dostáváme hlouběji pod povrch. Co když tento obrat čeština nezná, protože ho ani nepotřebuje znát? Třeba si málo všímáme a málo vážíme věcí, které šperkují naše dny...
Kristýna Čepková
"Ministerstvo nevyžádaných rad"
Děláme to všichni. Přebíráme některé zlozvyky svých rodičů, v důsledku čehož se chováme k druhým tak, jak si rozhodně nepřejeme, aby se chovali oni k nám...
Kristýna Čepková
Poslední neděle
Ačkoli se mě prázdniny už netýkají, přesto mě jejich konec naplňuje každý rok zvláštní náladou. Tahle poslední neděle prázdnin byla vždycky zvláštní, teskná a bezútěšná, ale zároveň měla něco do sebe...
Kristýna Čepková
Jak to říct...?
Trochu se mi příčí úsloví "opustil nás". Má sobecký nádech. Dotyčný většinou nemá v úmyslu nás všechny opustit, prostě odejde ze života. Jenže to jsou všechno jenom řeči a ono sobectví je v těchto situacích naprosto pochopitelné. Prostě to bolí a jen tak nepřestane.
Kristýna Čepková
Když zuby nebolí...
Zní to možná podivně, ale ráda na sebe nechávám působit okolnosti, které způsobují rychlé změny nálady. Zvláště když tyto odezní a na celou věc se lze podívat trochu s nadhledem.
Kristýna Čepková
Jsou věci, pro které (ne)potřebujete důvody
Jsou věci které odkládáte, pro což hledáte místo důvodů jen výmluvy a jsou věci, o kterých není radno příliš přemýšlet. Je lepší je prostě rovnou udělat.
Kristýna Čepková
Divácké konvence
Vskutku nerada bych byla hned zkraje za škarohlída nebo snad dokonce mentora. Přesto začnu tématem, které mě pálí již delší dobu a zřejmě se nevyhnu drobnému poučování. Uvádí mě v upřímný úžas všeobecná neznalost některých pravidel, dle kterých se lze řídit při návštěvě divadelního představení. Pevně doufám, že za tím stojí spíše nedostatečná zkušenost, nikoli arogance... Já osobně jsem jí daleka, proto berte následující řádky jako pár dobře míněných rad.
